Není plochá noha jako plochá noha. Proč nestačí říct „máte ploché nohy“

Když někoho bolí chodidlo, koleno nebo záda a navštíví odborníka, často si odnese jednoduchou diagnózu: „Máte plochou nohu.“

Jenže právě tady začíná problém.

Pojem plochá noha se v běžné praxi používá tak často, až se z něj stala univerzální nálepka pro téměř jakýkoliv problém chodidla. Ve skutečnosti je ale chodidlo mimořádně složitá biomechanická struktura a dva lidé se stejnou „plochou nohou“ mohou mít zcela odlišný problém, odlišné obtíže i odlišnou léčbu.

Proto dnes podologie a moderní fyzioterapie nehledí pouze na výšku klenby, ale především na způsob, jakým chodidlo funguje během stoje a chůze.

Chodidlo není jen klenba

Lidské chodidlo obsahuje 26 kostí, desítky kloubů, svalů, vazů a šlach. Jeho úkolem není pouze „mít klenbu“.

Správně fungující chodidlo musí:

• tlumit nárazy při dopadu

• přizpůsobit se terénu

• přenášet síly do vyšších segmentů

• vytvořit pevnou páku pro odraz

• zajistit stabilitu při stoji i chůzi

Při každém kroku se navíc jeho tvar mění. Klenba se mírně snižuje a znovu zvedá podle fáze chůze. Moderní výzkumy ukazují, že chodidlo je dynamická struktura, která se neustále přizpůsobuje zatížení.  

Proto samotný pohled na otisk chodidla často nestačí.

Co vlastně znamená „plochá noha“?

Tradičně se plochá noha popisuje jako pokles podélné klenby chodidla.  

Jenže pod tímto označením se mohou skrývat různé situace:

• skutečně snížená podélná klenba

• nadměrná pronace nohy

• valgozita paty

• kolaps středonoží

• hypermobilita přednoží

• kombinace několika poruch současně

A právě zde vzniká největší nedorozumění.

Dva lidé mohou mít na pohled podobně nízkou klenbu, ale jeden bude bez jakýchkoliv obtíží a druhý bude trpět bolestmi paty, achilovky nebo kolene.

Hyperpronace není totéž co plochá noha

Jedním z nejčastějších problémů bývá hyperpronace.

Pronace je přirozený pohyb chodidla směrem dovnitř, který pomáhá tlumit nárazy. Problém nastává tehdy, když je tohoto pohybu příliš nebo trvá příliš dlouho.

Takové chodidlo bývá někdy označeno jako „funkčně plochá noha“, přestože hlavním problémem nemusí být samotná výška klenby, ale způsob pohybu nohy.

Dlouhodobě může hyperpronace souviset například s:

• plantární fasciitidou

• bolestmi Achillovy šlachy

• zánětem okostice holeně (shin splints)

• bolestmi kolen

• vznikem hallux valgus

A co vysoká klenba?

Na opačné straně spektra stojí hypersupinace.

Laicky se často předpokládá, že vysoká klenba je známkou zdravého chodidla. Není tomu tak vždy.

Takové chodidlo bývá:

• velmi tuhé

• méně schopné tlumit nárazy

• hůře se přizpůsobuje terénu

• přenáší větší síly do vyšších segmentů

Lidé s vysokou klenbou častěji trpí:

• opakovanými výrony kotníku

• přetížením zevní strany chodidla

• bolestmi achilovky

• plantární fasciitidou

• přetížením kolen a kyčlí

  
  

A přesto by jim někdo při letmém pohledu mohl říct, že mají „krásnou klenbu“.

Hallux valgus není jen „vbočený palec“

Možná nejčastějším omylem v podologii je pohled na hallux valgus.

Mnoho lidí jej považuje za čistě kosmetický problém nebo za důsledek nevhodné obuvi.

Ve skutečnosti jde o komplexní deformitu, na jejímž vzniku se podílí:

• genetické predispozice

• hypermobilita prvního paprsku

• změny zatížení chodidla

• hyperpronace

• oslabení stabilizačních struktur

  
  

Hallux valgus navíc není izolovanou diagnózou.

Často je spojen s:

• poklesem příčné klenby

• změnou stereotypu chůze

• neefektivním odrazem

• bolestmi přednoží

• vznikem otlaků

• přetížením dalších kloubů dolní končetiny

Jinými slovy – problém není pouze v palci.

Palec je často pouze viditelným projevem hlubší biomechanické poruchy.

Když bolí pata, nemusí být problém v patě

Podobně je tomu u plantární fasciitidy nebo tendinopatií achilovy šlachy.

Bolest pod patou bývá často důsledkem:

• dlouhodobé hyperpronace, ale i hypersupinace!

• omezené pohyblivosti palce

• poruchy odrazu při chůzi

  
  

Proto samotné řešení bolestivého místa nemusí stačit.

Je potřeba pochopit, proč k přetížení vůbec došlo.

Proč nestačí otisk chodidla

Mnoho lidí si nechá vyšetřit chodidlo pouze pomocí otisku na podoskopu nebo plantografu.

To může být užitečné, ale pouze jako část vyšetření.

Důležité je také hodnotit:

• postavení paty

• funkci přednoží

• pohyblivost palce

• stereotyp chůze

• rozložení tlaku při kroku

• stabilitu celé dolní končetiny

Teprve kombinace těchto informací ukáže skutečný problém.

Co si z toho odnést?

Plochá noha není jedna diagnóza.

Je to široký pojem, pod kterým se mohou skrývat velmi rozdílné poruchy funkce chodidla.

Někdo má nízkou klenbu a nikdy nemá žádné obtíže. Jiný má zdánlivě normální chodidlo, ale trpí bolestmi paty, kolene nebo vznikem vbočeného palce.

Moderní podologie proto neřeší pouze otázku:

„Jak vysoká je klenba?“

Mnohem důležitější otázka zní:

„Jak chodidlo funguje při zatížení a během pohybu?“

Právě odpověď na tuto otázku často rozhoduje o tom, zda bude léčba skutečně řešit příčinu problému, nebo pouze jeho viditelné projevy.